Jak nakoupit stepky

Nakupování stepek je úplně stejné jako jiné činnosti na internetu - je snadné se v tom ztratit. Kromě toho, že je problém trefit velikost, je také nutno objednat ze zahraničí. Pro ulehčení situace se tu pokusím sepsat, jaké boty si vybrat a kde je koupit. Článek je určen především pro ty, kteří si kupují své první stepky. Všechny postřehy a názory jsou osobní a nemusí platit univerzálně.

1. Cena

Pokud jste (úplný) začátečník a budete chodit jen jednou týdně na kurz, pak vám pravděpodobně budou stačit levnější stepky, nebo stepky z druhé ruky. Takové vám budou stačit i v případě, že budete tancovat víc. Stepky samy o sobě jsou poměrně velká investice, takže není třeba hned mířit vysoko, do začátku vždycky stačí levné. Boty za čtyři tisíce z vás neudělají lepšího tanečníka. Cenový rozdíl většinou dělá kvalita ozvučných částí (tip a pata) a pro začátečníka je zvuk stepek tím nejmenším problémem.

2. Vaše nohy

Než si budete kupovat stepky, měli byste vědět, jaký máte typ nohy a velikost. Jestli si tím nejste jistí, stačí jít do průměrného obchodu s obuví a nějaké si zkusit. Jsou vám boty úzké? Široké? Padají vám z paty? Toto je dobré vědět, protože každý výrobce stepek je tvaruje trochu jinak.

3. Vybírání bot

Ještě než se dostaneme k samotným botám, je na místě si říct něco o podrážkách. Obecně jsou asi tři typy: tan (leather/klasická kožená), black suede (černá semišová), grey suede (šedá semišová). Rozdíl je v tvrdosti: tan je nejtvrdší, black suede je znatelně měkčí a grey suede je takový mezistupeň (a také nejméně rozšířený). Řekla bych, že tady záleží na preferencích, protože jako začátečník zcela jistě nebudete dělat nějaké skopičiny na špičkách (jako na baletních špičkách); obecně se doporučuje tvrdá podrážka, která má nejlepší oporu a stabilitu pro nohu, což se hodí, dokud si nevybudujete sílu ve svalech chodidel. Na druhou stranu ale nemusí být tak pohodlné a vyžadují víc práce na rozchození (o tom víc později). Velikost je nejlepší volit svou vlastní, popř. o půl čísla menší než je vaše noha, pokud máte rádi těsné boty. Všechny stepky se vytáhnou, některé více, jiné méně, ale málokdy o více než číslo a boty jdou vždy nějak o kousek vycpat.

Poznámka: všechny stepky jsou unisex.

Konečně, jednotlivé stepky!

Antonio Pacelli Superflexi

Základní, obyčejné, levné stepky. Na stránkách jsou tři varianty ozvučných částí, z nichž se dvě původně dražší úplně vyprodávají. Ty nejobyčejnější (Leinster) ozvučné plochy jsou plastové a zvuk není nic moc. Tyto stepky jsou o trošku širší a jsou pohodlné, mají světlou koženou podrážku. Nepovedený (alespoň na starších botách) je pásek přes nárt, který je umístěný dost nelogicky a tak úplně neplní funkci. Ovšem tyto stepky jsem měla čtyři roky a sloužily, dokud nebyly měkké jako papír s dírou v podrážce. :D
Doporučila bych je těm, kteří nemají žádné specifické problémy s nakupováním bot.

Antonio Pacelli Ultraflexi

Sestry bot Superflexi, snad jediným rozdílem je semišová podrážka a lehce vyšší cena. Jinak jsou tvarově stejné a ozvučné plochy mají také stejné. Tedy je čistě na preferencích, jak chcete mít boty tvrdé.

Jiné druhy Antonio Pacelli

Přiznám se, že je osobně neznám. Setkala jsem se botami Nova, které se vyznačují polstrovanou patou, ale už se nevyrábí. Boty Ultralite neznám, mají se vyznačovat velkou měkkostí (což osobně nemám ráda, myslím že ty boty potom méně vydrží) a velmi nízkou hmotností.

Fays

Velmi oblíbené boty s příjemným poměrem cena/výkon. Tip je vyrobený z pryskyřice a má příjemný zvuk, ale také tendenci se rozbíjet - ne nijak dramaticky, ale malinko se křápou, na zvuk to nemá vliv. Pásek přes nárt výborně drží, jen se hodně vytahuje. Nástraha u těchto bot je v tom, že jsou dost úzké. Vyrábí se ale i v široké variantě, kterou ovšem ve standardní nabídce nenajdete; pokud byste si je objednávali, tak jedině přes stránku Fays (viz odkaz) a po objednání napsali E-mail, že chcete boty v široké variantě. Není třeba se toho bát, Eamon Fay je příjemný. :) Široká varianta je ale pořád spíš klasická šířka a stalo se mi, že mi popraskaly vnitřní švy, jinak ale boty drží a pravděpodobně bych si je koupila znovu.
Doporučuji lidem s úzkýma nohama nebo těm, kteří chtějí něco lepšího než ty nejobyčejnější stepky :D

Rutherfords

Cenově jsou tyto stepky někde jinde, mají ale výborný zvuk a jsou široké. Úplným začátečníkům bych je nedoporučila kvůli ceně, jinak jsou to parádní boty.

Inishfree

S těmito botami nemám žádnou osobní zkušenost, ale dle recenzí a informací na internetu soudím, že je to dobrá alternativa bot od Antonio Pacelli, navíc s tipy ze skleněného vlákna, takže budou mít pravděpodobně lepší zvuk než plastové Leinstery. Šířkově by na tom měly být podobně jako boty Pacelli.

Existují samozřejmě další a další boty, myslím ale, že jako základní výčet to stačí. Ještě přidám černou listinu bot, na které jsem slyšela/četla špatné recenze:

Hallmore

Extra široké boty, které se extra rozbíjí.

Belfast Panthers

Nevím, jestli se ještě vůbec dělají, ale nebrat. Nikdy.

Také, pokud máte v okolí někoho, kdo nějaké stepky má, vždycky je dobré zeptat se na zkušenosti a třeba požádat o vyzkoušení. :)

4. Kde nakoupit?

Velmi jednoduchá cesta je přes Vaška Bernarda, který objednává každý měsíc z obchodů Antonio Pacelli a Inishfree. Nějaké info tu.

Celtic Creations - můj oblíbený obchod, objednávala jsem od nich dvakrát a mám je ráda, prima komunikace a lze platit přes PayPal.

IDanceIrish - potkala jsem je na nějakém feisi, byli fajn. :D

Jinak stačí napsat do Googlu něco jako Irish dancing shop a vyjede vám toho spousta. Cenově se liší většinou v řádech několika liber/eur a v poštovném (proto doporučuji Celtic Creations, jsou cenově asi nejlépe); je lepší objednávat z irských nebo britských e-shopů než třeba z německých.

Boty z druhé ruky pořídíte např. na FB stránce Bazar tanečních potřeb nebo na fóru Dance.net.

5. Až budou doma

Než si boty vezmete na kurz, je dobré si na ně trochu zvyknout. Strávit v nich nějaký čas, pokud jsou těsné, tak ve vlhkých ponožkách (pozor, kůže je barvená a pouští). Také je dobré boty tam trochu rozhýbat, prostě ručně poohýbat na všechny strany. Dobrá zábava k televizi. Zohýbejte si patu, často je hrozně tvrdá.

Když si je poprvé budete obouvat na kurzu, preventivně si zalepte paty. Věřte mi. Později možná budete uvažovat o gelových opatěnkách (doporučuji sehnat na E-bay za dolar :D), které budou patu měkčit, zároveň také o kousíček zmenší, nebo o vložkách/polovložkách, které budou tlumit dopady.

Přetření krémem na boty stepkám prodlouží život a krásu a pokud trénujete někde, kde to klouže, je dobrý nápad mít kobercovku (lze sdílet ve více lidech). Elektrikářská páska nefunguje dost dobře a barví; kobercovka barví taky, ale výrazně míň, pozor na to.

Myslím, že jsem sebe i vás vyčerpala, prostor na dotazy/diskuzi/opravy je v komentářích.

Hodně štěstí! ;)

Dance Sneakers

Dříve nebo později se velká většina tanečníků rozhodne, že „oficiální“ boty už nestačí a že je třeba bot čistě na trénování. Protože tato kategorie je na trhu dobře zastoupena, je rozhodně z čeho vybírat... A právě vybrání vhodných bot a následný výhodný nákup je téma tohoto článku :)

Rozhodněte se, k čemu přesně tréninkovky chcete. 

Samozřejmě, existují tréninkovky více méně univerzální, ale pokud máte konkrétnější účel pro koupi takových bot, je dobré k tomu přihlédnout. Pokud si boty kupujete kvůli tomu, že si na souborových trénincích nechcete ničit ghillky (nohy), pravděpodobně si vyberete jiné, než když si je kupujete proto, abyste mohli doma stepovat (co naplat, stepky prostě ničí podlahu a sousedi je nemaj rádi...), nebo jste li např. po zranění.

Vyberte si typ.

Pakliže máte rozhodnutý účel, vrhněte se do vod tanečních e-shopů a hledejte. V případě, že chcete boty primárně na softy, volte takové s co nejmenším objemem podrážky, ideálně s dělenou (Bloch Amalgam, Capezio Jag, Freedom atp.). V případě že v nich chcete trénovat stepy jsou vhodnější takové ty „zumbové“ (Bloch Boost, Wave, Twist, Capezio Web atd.). Rozhodně neplatí, že by se nedaly jedny použít i na to druhé, ale pokud máte větší a těžší boty, budou se vám v nich např. hůře propínat špičky (zato lépe maskovat) a celkově bude pocit jiný, než když máte na nohou ghillky, a naopak se vám bude v botách s tenkou podrážkou úplně jinak „stepovat“. Chcete-li je kvůli tomu, abyste si neničili nohy, nebo jste (po)zranění, vyberte si boty s tlustou podrážkou, které budou měkké a budou mít odpruženou patu.

Pokud chcete boty kvůli tomu, že vaše standardní dělají čáry na podlaze, nikdy si nekupujte s černou podrážkou. Je hezké, že vám na ně napíšou, že jsou non-marking, ale dle mojí zkušenosti... Kecy v kleci.

Rozhodně je výborný nápad, když si konkrétní boty projedete Googlem s magickým slovíčkem review a zjistíte, co o botách říkají jiní tanečníci, což může být dalším vodítkem k výběru.

Zkoušet, zkoušet, zkoušet.

Nejdůležitější bod ze všech.

Tady mají výhodu tanečníci z velkých měst - máme tu taneční obchody. :) Každopádně, teď vyražte do tanečního obchodu a vyzkoušejte všechno, co tam mají. V dobrém obchodě vás v nich nechají dělat promenády, trebly, pointy a cokoli budete potřebovat ke zjištění, jestli vám boty sedí nebo ne. Nikdo jiný než vy sami nezjistí, jestli vás z nich nebolí nárt, jakou přesně (většina těch bot má anglické číslování po půl číslech) velikost potřebujete, jestli jsou pohodlné a budou schopny splnit to, co po nich chcete na vašich nohách. Ozkoušejte všechny boty ve všech vám dostupných obchodech, klidně si pište poznámky, rozhodně ale nekupujte první dobrý pár, protože třeba ten desátý může být ještě lepší :)

Co se velikosti týče, tady je to na preferencích. Že se kožené boty roztáhnou je všeobecně jasné, ovšem o malý kousek se natáhnou i látkové/syntetické. Protože se v botách budete potit, pravděpodobně vám budou trochu otékat nohy (i když to třeba normálně nepoznáte), je třeba k tomu přihlédnout, na druhou stranu se tímto teplem a vlhkem bota snadněji noze přizpůsobí, je tedy na vás, zdali máte rádi boty těsnější či volnější. Přihlédněte také k tomu, jestli do bot nosíte nějaké vycpávky atd., na ty musí být také kousek místa.

Zpátky na internet.

Pokud jste našli takové, jaké jste hledali, gratuluji. Pokud ne, zkuste hledat dál, nebo jít zkusit některé boty znova v nějaký jiný den. Každopádně, pokud jste našli ty pravé, zkuste se podívat ještě po recenzích (pokud jste nehledali už předtím) a pak si zvolit, kde boty koupíte.

Pokud budete kupovat tady v českém kamenném obchodě, budete je mít hned a nemusíte na nic čekat. Já osobně ale preferuji objednávání ze zahraničí, protože jsem chudý student... Ceny se bohužel dost liší a může se stát, že v českém obchodě je až o pětistovku vyšší. Na druhou stranu je reklamace malinko problematičtější. Dejte si ale pozor na poštovné. Objednávat se vyplatí z Anglie nebo Irska, tam jsou ceny relativně nejnižší a neplatíte clo.

Jsou doma!

Máte-li tréninkovky doma, než je obujete, zjistěte, že jsou v pořádku: nejsou nikde rozlepené/špatně sešité, jsou naprosto stejné. To se u některých bot stává, ale jestliže jste nedostali dvě zrcadlově obrácené, jinak ale identické boty, vraťte je a chtějte jiné. Stejně u jakékoli jiné vady - nedali jste tolik peněz za šmejdy, to si nenechejte líbit! :D

Pokud jsou v pořádku (i zevnitř!) obujte si je doma a choďte v nich jako v bačkorách, dívejte se na televizi, myjte nádobí, hoňte kočku - zkrátka si s botami na sebe začněte zvykat. Pokud jste si úmyslně pořídili těsnější, vezměte si do nich vlhké ponožky.

A pak s nimi hurá na trénink! Pokud by se začaly mít tendenci rozlepovat (nebo něco podobného), reklamujte, hned. Opotřebení je normální, ne ale po dvou týdnech. Standardně vám řeknou, že je životnost cca půl roku, pokud ale nejste šílení ničiči, tak vám boty vydrží třeba pětkrát déle :)

The Belfast experience

Jo, já vím, jsem maximálně neaktuální.

Na začátku března jsem dostala nejlepčejší dárek k narozeninám (které jsem ještě neměla) - výlet do Belfastu, devět dní v opravdovém Irsku. Vylíčit ten čas nějak souvisle je nad moje síly, protože irská (dez)organizovanost, (ne)domluva a (ne)timing z toho udělaly devět dní zmatenosti a změn rozhodnutí každé dvě minuty. Můj smysl pro praktičnost poněkud trpěl, aspoň první dny.

Ale až na ty mokré boty se mi tam líbilo. Takže alespoň pár neorganizovaných postřehů.

• Sessions. Skoro každý večer, co jsem byla v Irsku, jsem strávila v hospodě... Moji rodiče musí být fakt hrdí. Nicméně to za to stálo. Na tak kvalitní živou hudbu jsem do té doby neměla to štěstí narazit, prostě eargasm. Nějak se neumím vyjádřit, to si každý musí zkusit sám.
• Taxíky. Jsou jediný způsob, jak se dostat domů ze session, protože Belfast ještě nepřišel na to, jak supr jsou noční rozjezdy. V Belfastu je asi 25461 taxislužeb, některé dražší, některé o dost levnější, takže vám pak všichni závidí, že vás cesta domů stála pět liber :)
  Samostatnou kapitolou jsou černé taxíky, jezdící po západním Belfastu. Sedmimístné taxíky jezdí po několika různých trasách, staví kdekoli na zamávání (pokud nejsou plné) a pro vystoupení stačí zaťukat na plexisklo mezi vámi a řidičem a zaplatit. Černé taxíky mi byly mnohem sympatičtější než autobusy, ve kterých jsem se stresovala, že přejedu zastávku. A stojí to víceméně stejně.
• Primark. Nikoli Prájmark, ale Prímark, je čtyřpatrový obchoďák v centru, od spodu do vrchu nacpaný hadrama vábných cen a nevalné kvality. Ta kvalita je často kus od kusu, ale srovnala bych to třeba s H&M, akorát často o polovinu levnější. Proto je to naprosto ideální místo na nakupování věcí jako trička, spoďáry a ponožky. Bylo tam vcelku uklizeno, žádné hromady hader po zemi, občas hrozné fronty na kabinky. Jenom je naprd, když vám pak zmokne ta papírová taška.
• Holywood. Hrozně jsem chtěla jet do Holywoodu, jen abych mohla říct „byla jsem v Holywoodu“ :D Taky jsem hrozně toužila vidět moře a vyfotit jump fotku, kterou teď strkám úplně všude. To odpoledne na pláži je asi největším highlightem z celého Irska, protože svítilo sluníčko, moře se třpytilo, všude mušle, nenateklo mi do bot... A pak mi na talíř připlulo fish and chips v nejbáječnějším poměru kvalita-cena (nikdy nemražená-4 libry) a od té chvíle si neumím představit hranolky bez octa.
• Belfastština. Ačkoliv si možná myslíte, že se v Belfastu mluví anglicky, máte pravdu jen z části. Belfastská angličtina je naprosto specifický přízvuk, že by se klidně dal nazvat samostatným jazykem. :D Jednoduché větě porozumíte tak napotřetí, souvětí napopáté a pokud je Ir nakalený pod vlivem, ani se nesnažte. Typické je mluvení neartikulovaně, rychle, cpaní všude a (častá záměna mopů a map) a používání slovíčka „wee“. Tzn.: v obchodě se vás budou ptát „Do you want a wee bag?“ a bude to znít jako „Abrakadabra.“
• Murals. Naprosto sofistikovaný street art v podobě nástěnných maleb, často s politickou tématikou. Pokud se v Belfastu ztratíte (což není až tak složité), teoreticky dokážete určit, v jaké části města se nacházíte právě díky murals. Některé jsou hodně dobré, některé kvalitou provedení lehce pokulhávání, ale jsou velmi silné a dodávají ulicím úžasnou oduševnělost.
• Falls Road. Velká tepna spojující západní Belfast s centrem, po které jezdí černé taxíky, je plná republikánských murals a dlouhá asi 6985 mil. (přejít ji pěšky trvalo dost přes hodinu). Je na ní mimo jiné krásný park, hřbitov a irské kulturní centrum přestavěné z kostela - Cultúrlann. 
• Turistický autobus. Měli jsme skvělou možnost jet na prohlídku Belfastu dvoupatrovým turistickým autobusem, která byla komentovaná a opravdu to za to stálo. Do některých částí Belfastu bych se jinak vůbec nedostala. Průvodce mluvil pravou belfastštinou, byl informativní a zábavný. Projížďka zahrnovala např. Titanic quarter, parlament, část severního Belfastu (s děsně creepy vyhořelou budovou soudu).
• Je to jenom libra... Magické zaklínadlo Pound shopů, irské obdoby "vše za 29,-". Koupíte tu čokolády, čaje, šampony, kočičí žrádlo, sluchátka, punčocháče, cédéčka, škrabky na brambory... Vše za libru! Jenže ono se to pak nastřádá...
• Cavehill. Jsme nestihli, což mě štve. Každý den to bylo „Zítra jdeme na Cavehill“ a pak zítra pršelo. Grr.
• Carson-Kennedy. Škola irského tance, kam jsem se jednou jela podívat. Docela jsem se skamarádila s tamějšími tanečnicemi (přestože byly všechny open a o pět až devět let mladší než já :D ), pokecala jsem si se světovou šampionkou a podívala jsem se, jak taneční lekce probíhají tam. Stálo to za to.
• Ovce. Mrzelo mě, že jsem nikde v Irsku neviděla ovce, protože Irsko a ovce k sobě patří jako černý čaj a mlíko. Naštěstí to napravila cesta na dublinské letiště, když všichni spali a já si nerušeně prohlížela Irsko za rozbřesku, včetně rozespalých oveček. Romantyka. 

A nějaké random fotky: (fotil volczej)

Samson a Goliáš

Parlament

Socha sedícího chlapce s harmonikou v Holywoodu

Bacha na důchodce :D

Bacha na vlny

Sunflower Bar & Public House

:)

Unpopular opinion

Nemyslím si, že budu daleko od pravdy, když řeknu, že velká část irských tanečníků v Česku začala tím, že viděla Lord of the Dance. Mě samotnou nevyjímaje. Riverdance se k nám nedostala (alespoň živě tedy ne), proto LOTD byla první show, se kterou se Česko setkalo. Původní show pracuje s pohádkovým motivem - souboj dobra a zla, který funguje napříč druhy umění a stal se pro mnohé zaručeným receptem na prachy. Show byla něčím tak velkým, tak novým, že se z ní stal hit, ve své době byla nepřekonatelná (a vlastně povědomím stále překonaná není).

Show Feet of Flames, to DVD z Hyde Parku, jsem milovala. Dokud se mi neokoukalo (což trvalo), byla jsem schopná se na to dívat třikrát za den... Beze srandy. Hudba je dobrá, choreografie zajímavé, taneční výkony skvělé. 

Kolem LOTD byl zkrátka takový hype, že se dostala velmi snadno do obecného povědomí. (viz modelový rozhovor:

„Já tancuju irské tance“

„Aha a co to je?“

„Hm, znáš Lord of the Dance?“

„Jo, jasně, Michael Flatley!“

„Tak to.“ )

Snad každá irská taneční skupina má nebo alespoň měla choreografii na hudbu z Lord of the Dance. Nejoblíbenější je Siamsa, skladba živá a veselá, zajímavá změnami rytmu z reelu do jigu a zpátky (což ne každá skupina zvládla zaregistrovat). Toto se nedotklo jen irských tanečních skupin - nejedna country se pokusila o Irsko na hudbu z Lorda, nejedna ZUŠka taktéž. A nejen taneční obory...

Show stále obrovsky vydělává. Jedna show jezdí po Evropě a Asii, druhá po Americe. A taky se změnila, zřejmě podle módy. Stala se z ní dost masová show vydělávající na popularitě, nevkusu a kýči. Toto dosti silné nařčení mohu zdůvodnit.

LOTD jsem viděla živě dvakrát. Poprvé v roce 2009, kdy jsem byla natolik uchvácena, že jsem si řekla ,,to je to, co chci dělat!" a v říjnu toho roku nacupkala do kurzu. Podruhé v roce 2013 a byla jsem znechucená.

Kostýmy byly laciné. V původní choreografii Breakout se slečny z šatiček inspirovaných tradičními svlékly a ukázaly černý top pod prsa a pasové kraťásky pod zadek. V roce 2013 se slečny svlékly do bikin. Ew.

Warriors byli tentokrát celí v černém, s kalhotami s řadou přezek a helmami na hlavě. Pokud si představíte blackmetalového cyklistu, tak přesně tak vypadali.

Nejotřesenější jsem byla z Fiery Nights - pánové ve smokinzích a slečny v saténových nočních košilích s flitry. Dafuq. Kostýmy byly různě doplňovány umělými kytkami ve vlasech - originalita lvl ani vůbec, obě hlavní ženské postavy měly na první půlku paruky (na druhou už ne, tomu dost dobře nerozumím). A o tom, co měly na sobě plastově působící houslistky si můžete udělat představu při cestě po E55 nebo v Brně po Lidické.

Tanečně to nebylo taky nic moc. Nechci upřít tanečníkům, že by nebyli dobří a že je do show jednoduché se dostat. Ale že by předváděli něco, co by mě posadilo na zadek, se fakt říct nedá (ale možná je to tím, že celou show znám i pozpátku...) - většina hromadných stepů byla stylem treble treble treble toe treble treble treble toe treble treble stamp treble treble click... Plus to bylo na playback. Ne úplně cool, ale ok. Pokud se ovšem tanečník do playbacku alespoň trefuje...

Show na mě působila jako laciný kýč, operující s nevkusem, postavený na kdysi velmi kvalitní show. O to víc jsem byla překvapená, kdy na závěr celé Rondo stálo a tleskalo. Totiž až na mě a tanečnici, která byla se mnou. Dívaly jsme se na sebe a kroutily hlavami, proč vlastně...

Zábavná vložka na konec:

Hudba pro tanečníky

Trochu mě zaráží jedna věc: mnoho irských tanečníků sice tvrdí, že mají rádi irskou hudbu, ale jinak se o ni vůbec nezajímají a neposlouchají ji. Maximálně zajdou na nějaký lokální koncert či letní festival, kde si zaskáčou na Morrison's jig v rockové aranži.

Nebudu tady hodnotit dramaturgii tuzemských festivalů ani hudební vkus kohokoli. Spíš bych chtěla rozvést jakou hudbu poslouchat a jak se k ní dostat.

Jedním z počátečních problémů je ten, že se u nás k irskému tanci dostáváme většinou až ve chvíli, kdy nějaký hudební vkus už máme. Irská hudba se pak stane jednou z těch věcí, co se nám líbí, ale „svoji“ hudbu posloucháme dál. Tím nechci říct, že v okamžiku, kdy se člověk přihlásí do kurzu a začne tančit, by měl zapomenout na to, co poslouchal předtím a věnovat se pouze irské muzice, ideálně by to ale mělo jít nakombinovat.

Druhým problémem je naše zeměpisná poloha. Takže jak se dostat k té dobré, kvalitní muzice z ostrova poněkud vzdáleného, když o tom na začátku nic nevím? Odpověď na tuto otázku jsem se jednak rozhodla vyřešit tímto článkem, druhak bych odkázala na muzikanty, kteří zcela jistě mají přehled o tradiční irské hudbě a minimálně ta „velká jména“ znát budou. Neumím si představit, proč by vám kdokoli neměl odpovědět (a třeba se i podělí :) ).

A pak jsou tu ty počítače a internety. Zkusmo jsem si projela uloz.to, kde jsem si zkusila vyhledat několik interpretů a vyhodilo mi to víc věcí, než jsem čekala. No a samozřejmě můžete projíždět YouTube. :)

Velkým benefitem poslouchání irské hudby je ten, že se ji naučíte vnímat - pak se budete moci nechat vést rytmem samotného tunesu a zjistíte, že k tomu žádné synťákové duc duc není potřeba. Místo toho budete schopní skutečně poslouchat rytmus podle doprovodu kytary či bodhránu. Zkrátka a jednoduše zjistíte, že to celé není jen mechanické počítání dob a taktů.

Ještě bych zde ráda upozornila na jednu věc: ne všechna irská hudba je kvalitní. Mám na mysli převážně tu tuzemskou, bohužel. Tím nemyslím, že by neuměli hrát (ačkoli prostor pro zlepšení má každý), spíš je příliš rozšířeno kopírování. Zkopírovat nejen tune i s aranží, ale celý set nebo celou písničku (a ještě přeložit text do češtiny) mi přijde nejen jako vrchol neinspirovanosti, ale taky jako krádež. Často se pak stane, že skladbě pak chybí to „něco“, čím je skladba původního interpreta zajímavá. Navíc bezduché kopírování včetně aranží ve mě vyvolává dojem, že kapela říká „Nejsme dost dobří, abychom si sestavili vlastní set a zaranžovali ho, a tak raději použijeme to, co nahrála Lúnasa. Však oni to tu nepoznají.“

Z toho vyvoďme, že neznalost ze strany posluchačů je dost velká. Pokud pomineme „běžného“ posluchače a muzikanty, tak jsme tu my, tanečníci, které by irská hudba měla zajímat v širším měřítku než Reel 113 Deana Crouche nebo Asonance. Proč si to myslím? Protože irský tanec je pro mě v první řadě uměním, ne sportem. Takže to nechce se jen honit za poháry na soutěžích, ale snažit pojmout všechny aspekty, z nichž je hudba k tanci jedním z nejdůležitějších. Zrovna u irského tance a hudby jedno závisí a odkazuje na druhé a jedno bez druhého působí neúplně a prázdně.

Teď bych vás ráda odkázala na blog Ondry, který irské hudbě rozumí jako málo dalších (alespoň v Česku) a v jeho článcích se dá najít mnoho užitečného i pro nemuzikanty :)

A abych poradila více konkrétně, tady je malinký a neúplný seznam interpretů (nejen irských), kteří rozhodně stojí za poslech a koupě jejich CDčka jsou dobře investované peníze, neb jejich nahrávky a koncerty jsou přesně tím správným příkladem, jak by kvalitní irská muzika měla vypadat.

• Altan
• Beoga
• Bothy Band
• Calico
• Coolfin
• Dálach
• Danú
• Déanta
• Dervish
• Dún An Doras
• Flook
• Four Men And A Dog
• Gráda
• Goblin
• Guidewires
• Lúnasa
• Michael McGoldrick
• Planxty
• Solas
• a mnoho dalších :)

Vánoce nám dýchaj na záda!

Svátky stresu, shonu, davů, společenských povinností a bezuzdného žraní jsou tady!

A protože nadcházející týden se (alespoň pro mě) ponese v duchu vánočních večírků, tady je malý seznam věcí, které jsou zvlášť vhodné pro tanečníky/tanečnice... :)

• Ponožky - univerzálnější dárek pro všechny a taky nejpraktičtější ze všech. V deseti letech bych je sice neocenila, zato teď je to přesně ta pravá věc, která bývá nedostatkovým zbožím (zejména pokud se u nás týden nepere). Nemusí to být zrovna pudlice, momentálně platí čím teplejší, tím lepší :)
• Návleky - další univerzální věc pro tanečníky, v tomto počasí i mimo trénink. Před nějakou dobou měly docela boom, takže se dají sehnat víceméně ve všech řetězcích s oblečením, nebo tanečních či gymnastických obchodech.
• Masážní ježek - takový ten gumový/plastový balonek s ostny - je báječný na masírování úplně všeho, například klenby chodidla, bolavých lýtek, zad. Praktické je na něm to, že člověk ani nemusí umět masírovat. :) Dá se pořídit okolo sedmdesáti korun ve zdravotnických potřebách.
• Náplasti - tanečník bez puchýřů/otlaků/kuřích ok je oxymoron. A tak náplastí není nikdy dost, proč tedy neudělat radost hezkou a praktickou krabičkou náplastí? Nepředpokládám, že by byl každý stejně infantilní jako já, ale náplasti s Hello Kitty nebo Mumínky... :3
• Hokejová páska - je vhodnější než kobercová, je totiž hrubší. Klouzající boty nejsou prima vůbec nikdy, kolečko pásky se tak nikdy neztratí.
• Hudba - kvalitního tradu není nikdy dost. Vypálit cédéčko není úplně košer, ale pokud jde o osvětu... Ale abych nepodporovala jen pirátství, například Dervish tento rok vydávali album a velmi čerstvě je na světě také album Dálachu ;)
• DVD - například s nějakou show je to pravé na dlouhé zimní večery. Nebo rovnou nějaké trénovací, buď přímo step dancing/ceilí/sety/seán nós, nebo „fitness“ - pilates, jóga, atp.
• Literatura - viz výše :)

Já osobně si přeji podložku na cvičení (karimatka klouže), zdravá záda, motivaci a hodně vystoupení :)

Co je důležité pro skupinu irských tanců

 Pro skupinu, která chce vystupovat a prezentovat irský tanec zejména v podobě step dancingu, je nutné dodržovat nejen v rámci možností co nejvyšší úroveň tance, ale také jistou profesionalitu, aby si (hlavně neúmyslně) nezavírala dveře před příležitostmi. Dala jsem dohromady několik bodů, podle kterých subjektivně posuzuji kvality souboru, na základě osobních zkušeností a také feedbacku od různých lidí; netvrdím, že je nutné být ve všech bodech naprosto stoprocentní, ale vzít je v potaz.

• Technika
  Nikdy nebude dokonalá, dá nejvíc práce, je ale absolutně nezbytná. Pokud vidím vtočené nohy, u promenády vzadu faje, tak jdou body dolů, stejně jako nezpevněné kotníky. To samé, stepuje-li soubor na patách.

  
  

  Do techniky počítám i rytmus - step je stejně důležitý jako softy a je tedy třeba na něm stejně, ne-li více pracovat.
• Soutěžení
  Nemyslím si, že by každý tanečník nutně musel soutěžit, ale rozdíl mezi tanečníky soutěžícími a nesoutěžícími je většinou výrazný právě v technice. Alespoň nějaká část souboru by měla trénovat pod někým kompetentním zvenku skupiny (ideálně s titulem TCRG) a snažit se o zlepšení sebe sama. Ony ty investované peníze i ten plastový pohár přece jen motivace jsou...
• Prezentace
  Cokoliv, co se nezvládne kvalitně prezentovat, se neprodá, to je fakt. Naprostým základem jsou kvalitní webové stránky - jednoduché, přehledné, aktualizované, s čitelnými fonty, bez češtinářských chyb a překlepů.
  Druhou věcí je osobní prezentace - s tím, že se eventuelně budete někdy muset uvést sami, musíte počítat a vedoucí skupiny nebo jiný, komunikačně nadaný člen souboru by měl mít připravený krátký popis skupiny (rok založení, odkud jste, jakým stylům se věnujete, kde všude jste byli [třeba zahraničí, ne Horní Dolní], nějaké úspěchy a popř. organizace, pod kterou soubor působí) a umět jej přednést. Stejně tak, učíte-li na akci nějaké ceilí. Pořiďte si vizitky - je to mnohem jednodušší, než diktování Rince na Seice (nebo podobný irský název :D ), telefonních čísel a mailů. 
• Výraz
  Aneb prezentace vašeho tanečního umu. Výraz obličeje je první věcí, které si laický divák všimne. Toho v nejmenším nezaujmou sebevytočenější nohy, pokud tanečníci zarytě zírají na zem, okukují navzájem kroky, tváří se vyděšeně nebo velice soustředěně. Celkový dojem z vystoupení je pak mnohem méně kladný, než když se tanečníci dívají přímo před sebe, usmívají a reagují na sebe navzájem. Druhá věc je držení těla - viz poznámka „ty holky tancovaly pěkně, ale byly křivé jak paragraf.“ 
• Choreografie
  Smutná pravda je, že ceilí je zábavné tančit, ale ne se na něj dívat. Pokud se repertoár skupiny skládá z Galway reelu, Fairy reelu a Harvest time jigu, nezasvěcený divák se dřív nebo později začne nudit. Je naprosto v pořádku vzít sem tam figuru z ceilíčka, ale ne z nich udělat choreografii; je třeba to proložit kroky, střídat pozornost diváka třeba malými sóly apod. Jsou toho plné show, Youtube; inspirujte se.
• Hudba
  Co naplat, Siamsa už tu byla milionkrát a po milion první to už taky nikoho bavit nebude. Jsem obecně proti tančení na hudbu z show, působí to velmi prvoplánově a neinspirovaně. Druhá věc, co mě točí, je trénovací hudba. Pouťový reel patří na trénink, na vystoupení to působí dojmem „nic jiného jsme nenašli“. A dobré hudby není málo, jen je vhodné vybrat si irskou hudbu - salton není reel a muñeira jig, ani skotská hudba se na irské tance příliš nehodí :)
• Kostýmy
  Taneční kostým je první věc, která na diváka zapůsobí. Je na skupině, jaký si zvolí, přesto si nemyslím, že kombo barevné (obyčejně zelené) tričko, černá sukně a punčocháče je akceptovatelná jinde než u začínajích skupin. Když si budete nechávat šaty šít, mějte prosím na paměti: kostým musí být hezký, funkční, dobře ušitý, z pěkného, odpovídajícího materiálu a lichotit postavám tanečnic.
• Zájem
  Pokud tančíte Irsko, obzvlášť v nějaké skupině/souboru, nejen já očekávám, že to pro vás bude víc než chození na tréninky a občasné sjíždění tagu Irish dance na Youtube. Chce to obecný přehled, ideálně ze všech aspektů irského tance (je ostuda nevědět, co je sean nós a set dancing) a trochu z hudby i kultury. Není třeba se hned učit irsky, ale znát slovo Lúnasa ;)