Nemyslím si, že budu daleko od pravdy, když řeknu, že velká část irských tanečníků v Česku začala tím, že viděla Lord of the Dance. Mě samotnou nevyjímaje. Riverdance se k nám nedostala (alespoň živě tedy ne), proto LOTD byla první show, se kterou se Česko setkalo. Původní show pracuje s pohádkovým motivem - souboj dobra a zla, který funguje napříč druhy umění a stal se pro mnohé zaručeným receptem na prachy. Show byla něčím tak velkým, tak novým, že se z ní stal hit, ve své době byla nepřekonatelná (a vlastně povědomím stále překonaná není).
Show Feet of Flames, to DVD z Hyde Parku, jsem milovala. Dokud se mi neokoukalo (což trvalo), byla jsem schopná se na to dívat třikrát za den... Beze srandy. Hudba je dobrá, choreografie zajímavé, taneční výkony skvělé.
Kolem LOTD byl zkrátka takový hype, že se dostala velmi snadno do obecného povědomí. (viz modelový rozhovor:
„Já tancuju irské tance“
„Aha a co to je?“
„Hm, znáš Lord of the Dance?“
„Jo, jasně, Michael Flatley!“
„Tak to.“ )
Snad každá irská taneční skupina má nebo alespoň měla choreografii na hudbu z Lord of the Dance. Nejoblíbenější je Siamsa, skladba živá a veselá, zajímavá změnami rytmu z reelu do jigu a zpátky (což ne každá skupina zvládla zaregistrovat). Toto se nedotklo jen irských tanečních skupin - nejedna country se pokusila o Irsko na hudbu z Lorda, nejedna ZUŠka taktéž. A nejen taneční obory...
Show stále obrovsky vydělává. Jedna show jezdí po Evropě a Asii, druhá po Americe. A taky se změnila, zřejmě podle módy. Stala se z ní dost masová show vydělávající na popularitě, nevkusu a kýči. Toto dosti silné nařčení mohu zdůvodnit.
LOTD jsem viděla živě dvakrát. Poprvé v roce 2009, kdy jsem byla natolik uchvácena, že jsem si řekla ,,to je to, co chci dělat!" a v říjnu toho roku nacupkala do kurzu. Podruhé v roce 2013 a byla jsem znechucená.
Kostýmy byly laciné. V původní choreografii Breakout se slečny z šatiček inspirovaných tradičními svlékly a ukázaly černý top pod prsa a pasové kraťásky pod zadek. V roce 2013 se slečny svlékly do bikin. Ew.
Warriors byli tentokrát celí v černém, s kalhotami s řadou přezek a helmami na hlavě. Pokud si představíte blackmetalového cyklistu, tak přesně tak vypadali.
Nejotřesenější jsem byla z Fiery Nights - pánové ve smokinzích a slečny v saténových nočních košilích s flitry. Dafuq. Kostýmy byly různě doplňovány umělými kytkami ve vlasech - originalita lvl ani vůbec, obě hlavní ženské postavy měly na první půlku paruky (na druhou už ne, tomu dost dobře nerozumím). A o tom, co měly na sobě plastově působící houslistky si můžete udělat představu při cestě po E55 nebo v Brně po Lidické.
Tanečně to nebylo taky nic moc. Nechci upřít tanečníkům, že by nebyli dobří a že je do show jednoduché se dostat. Ale že by předváděli něco, co by mě posadilo na zadek, se fakt říct nedá (ale možná je to tím, že celou show znám i pozpátku...) - většina hromadných stepů byla stylem treble treble treble toe treble treble treble toe treble treble stamp treble treble click... Plus to bylo na playback. Ne úplně cool, ale ok. Pokud se ovšem tanečník do playbacku alespoň trefuje...
Show na mě působila jako laciný kýč, operující s nevkusem, postavený na kdysi velmi kvalitní show. O to víc jsem byla překvapená, kdy na závěr celé Rondo stálo a tleskalo. Totiž až na mě a tanečnici, která byla se mnou. Dívaly jsme se na sebe a kroutily hlavami, proč vlastně...
Zábavná vložka na konec:
