The Belfast experience

Jo, já vím, jsem maximálně neaktuální.

Na začátku března jsem dostala nejlepčejší dárek k narozeninám (které jsem ještě neměla) - výlet do Belfastu, devět dní v opravdovém Irsku. Vylíčit ten čas nějak souvisle je nad moje síly, protože irská (dez)organizovanost, (ne)domluva a (ne)timing z toho udělaly devět dní zmatenosti a změn rozhodnutí každé dvě minuty. Můj smysl pro praktičnost poněkud trpěl, aspoň první dny.

Ale až na ty mokré boty se mi tam líbilo. Takže alespoň pár neorganizovaných postřehů.

• Sessions. Skoro každý večer, co jsem byla v Irsku, jsem strávila v hospodě... Moji rodiče musí být fakt hrdí. Nicméně to za to stálo. Na tak kvalitní živou hudbu jsem do té doby neměla to štěstí narazit, prostě eargasm. Nějak se neumím vyjádřit, to si každý musí zkusit sám.
• Taxíky. Jsou jediný způsob, jak se dostat domů ze session, protože Belfast ještě nepřišel na to, jak supr jsou noční rozjezdy. V Belfastu je asi 25461 taxislužeb, některé dražší, některé o dost levnější, takže vám pak všichni závidí, že vás cesta domů stála pět liber :)
  Samostatnou kapitolou jsou černé taxíky, jezdící po západním Belfastu. Sedmimístné taxíky jezdí po několika různých trasách, staví kdekoli na zamávání (pokud nejsou plné) a pro vystoupení stačí zaťukat na plexisklo mezi vámi a řidičem a zaplatit. Černé taxíky mi byly mnohem sympatičtější než autobusy, ve kterých jsem se stresovala, že přejedu zastávku. A stojí to víceméně stejně.
• Primark. Nikoli Prájmark, ale Prímark, je čtyřpatrový obchoďák v centru, od spodu do vrchu nacpaný hadrama vábných cen a nevalné kvality. Ta kvalita je často kus od kusu, ale srovnala bych to třeba s H&M, akorát často o polovinu levnější. Proto je to naprosto ideální místo na nakupování věcí jako trička, spoďáry a ponožky. Bylo tam vcelku uklizeno, žádné hromady hader po zemi, občas hrozné fronty na kabinky. Jenom je naprd, když vám pak zmokne ta papírová taška.
• Holywood. Hrozně jsem chtěla jet do Holywoodu, jen abych mohla říct „byla jsem v Holywoodu“ :D Taky jsem hrozně toužila vidět moře a vyfotit jump fotku, kterou teď strkám úplně všude. To odpoledne na pláži je asi největším highlightem z celého Irska, protože svítilo sluníčko, moře se třpytilo, všude mušle, nenateklo mi do bot... A pak mi na talíř připlulo fish and chips v nejbáječnějším poměru kvalita-cena (nikdy nemražená-4 libry) a od té chvíle si neumím představit hranolky bez octa.
• Belfastština. Ačkoliv si možná myslíte, že se v Belfastu mluví anglicky, máte pravdu jen z části. Belfastská angličtina je naprosto specifický přízvuk, že by se klidně dal nazvat samostatným jazykem. :D Jednoduché větě porozumíte tak napotřetí, souvětí napopáté a pokud je Ir nakalený pod vlivem, ani se nesnažte. Typické je mluvení neartikulovaně, rychle, cpaní všude a (častá záměna mopů a map) a používání slovíčka „wee“. Tzn.: v obchodě se vás budou ptát „Do you want a wee bag?“ a bude to znít jako „Abrakadabra.“
• Murals. Naprosto sofistikovaný street art v podobě nástěnných maleb, často s politickou tématikou. Pokud se v Belfastu ztratíte (což není až tak složité), teoreticky dokážete určit, v jaké části města se nacházíte právě díky murals. Některé jsou hodně dobré, některé kvalitou provedení lehce pokulhávání, ale jsou velmi silné a dodávají ulicím úžasnou oduševnělost.
• Falls Road. Velká tepna spojující západní Belfast s centrem, po které jezdí černé taxíky, je plná republikánských murals a dlouhá asi 6985 mil. (přejít ji pěšky trvalo dost přes hodinu). Je na ní mimo jiné krásný park, hřbitov a irské kulturní centrum přestavěné z kostela - Cultúrlann. 
• Turistický autobus. Měli jsme skvělou možnost jet na prohlídku Belfastu dvoupatrovým turistickým autobusem, která byla komentovaná a opravdu to za to stálo. Do některých částí Belfastu bych se jinak vůbec nedostala. Průvodce mluvil pravou belfastštinou, byl informativní a zábavný. Projížďka zahrnovala např. Titanic quarter, parlament, část severního Belfastu (s děsně creepy vyhořelou budovou soudu).
• Je to jenom libra... Magické zaklínadlo Pound shopů, irské obdoby "vše za 29,-". Koupíte tu čokolády, čaje, šampony, kočičí žrádlo, sluchátka, punčocháče, cédéčka, škrabky na brambory... Vše za libru! Jenže ono se to pak nastřádá...
• Cavehill. Jsme nestihli, což mě štve. Každý den to bylo „Zítra jdeme na Cavehill“ a pak zítra pršelo. Grr.
• Carson-Kennedy. Škola irského tance, kam jsem se jednou jela podívat. Docela jsem se skamarádila s tamějšími tanečnicemi (přestože byly všechny open a o pět až devět let mladší než já :D ), pokecala jsem si se světovou šampionkou a podívala jsem se, jak taneční lekce probíhají tam. Stálo to za to.
• Ovce. Mrzelo mě, že jsem nikde v Irsku neviděla ovce, protože Irsko a ovce k sobě patří jako černý čaj a mlíko. Naštěstí to napravila cesta na dublinské letiště, když všichni spali a já si nerušeně prohlížela Irsko za rozbřesku, včetně rozespalých oveček. Romantyka. 

A nějaké random fotky: (fotil volczej)

Samson a Goliáš

Parlament

Socha sedícího chlapce s harmonikou v Holywoodu

Bacha na důchodce :D

Bacha na vlny

Sunflower Bar & Public House

:)